“What if you can’t avoid sexuality, guilt, peer pressure, bigots, rumors, misunderstanding, parents, teachers, nerds, jocks, romance, loneliness, shame and insecurity?
Your only choice is to get real.”
“Get Real” je rozhodně jedním z mých nejoblíbenějších snímků s touto tématikou. Od první minuty film provází poměrně odvážný a přímý, ale zároveň milý smysl pro humor. Hlavní hrdina, Steven, sice mírně bojuje s tím, že kromě jeho kamarádky Lindy nikdo neví, že je gay a v podstatě můžeme říct, že se jedná o „teenagerovský comingoutový film“. Na druhou stranu od začátku sledujeme, že Steven nemá problém se svou orientací, nic si nevyčítá, není zmatený, naopak působí velice vyrovnaně, vyspěle a upřímně k sobě samému, což není u podobně laděných snímků příliš obvyklé. Avšak již z úvodní věty je jasné, že jednou z hlavních myšlenek filmu je vypořádávání se se strachem a obavami z reakcí a tlaku okolí. A samozřejmě také první velká láska.
V ději nejsou „hluchá místa“ a s ničím se příliš nezdržuje, má přímou dějovou linku a po té se žene poměrně rozhodným a kurážným tempem. Zkrátka mě pohltil od první chvilky a nepustil až do konce. Chemie mezi Johnem a Stevenem je, dle mého názoru, zahraná velice dobře a přesvědčivě, což pocítíme hned v první romantické scéně při přetahování se o medvídka. Celkově herecké ztvárnění Stevena a jeho kamarádky Lindy na mě působí přirozeně. Dokonce bych řekla, že hlavní postava Stevena je natolik sympatická, že jen těžko by ho někdo mohl nezbožňovat, ať už jste jakékoli orientace.
Spoiler! Následující text obsahuje prozrazení závěru filmu.
V průběhu filmu jsme si všichni užili dokonale šťastné chvilky Stevena a Johnnyho u bazénu, několik romantických i dojemných chvilek a vyznání, nicméně „happy endu“ jsme se nedočkali. Každopádně ukončení snímku nevidím jako mínus, ale právě naopak. Postava Stevena již prošla určitým vývojem ohledně své sexuální orientace. Působí mnohem sebejistěji a klidněji a vše v jeho životě míří k dalšímu kroku, který přijde závěrem filmu při jeho „coming out proslovu“. Naproti tomu postava Johnnyho se zdá teprve na začátku této cesty, kdy by měl pravděpodobně v první řadě přijmout sám sebe. Což tyto dvě hlavní postavy rozděluje. Zároveň můžeme považovat konec za poměrně otevřený, jelikož by teoreticky stále studovali na stejné škole, vídali by se a závěrečné události by mohly vést k rychlejšímu vývoji postavy Johna. Závěr nám také ukazuje, že ač Steven Johna miluje, tak si váží sám sebe a vztah raději ukončí. Je lepší nechat druhého člověka jít svou cestou, pokud se necítí připraven a vedlo by to k „utrápenému vztahu“?
“It’s only love. What’s everyone so scared of?”
Celý film mimo jiné provází příjemná hudba. Zde jsou některé z mých oblíbených písniček, které v průběhu sledovaní uslyšíte.